Historie retrieverů

Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů

Curly Coated Retriever - 19. století

Pravděpodobný vznik Retrieverů a jeho grafické vyjádření - příspěvek ing. Jiří Šváb

Labrador retriever – co o něm víme - zdroj:http://www.silvarium.cz/ Oldřich Kučera a Josefa Kučerová

Vznik, původ a historie Labrador – retrievera jako samostatného plemene - z Diplomové práce Jaroslava Pražáka – rok 1984.

Chovná stanice " z Pomoraví" - Výroční kniha rodokmenů LR 2003 - Barbara Protivánková

Labrador retriever - 19. a počátek 20. století

Labradorský retriever (LR)

Golden retriever (GR) - zlatý retriever

Z historie chovu Zlatých Retrieverů v Československu - Jiří Hylmar – Chs Araukarity – zdroj: Ročenka RK 1992 - 1997

Flat coated retriever (FCR)

Curly coated retriever (CCR) - kudrnatý retriever

Chesapeake bay retriever (CHBR)

Nova scotia duck tolling retriever (NSDTR)

Labradorský retriever (LR)

Labrador retriever – co o něm víme - zdroj:http://www.silvarium.cz/ Oldřich Kučera a Josefa Kučerová

Labrador retriever - 19. a počátek 20. století

Vznik, původ a historie Labrador – retrievera jako samostatného plemene - z Diplomové práce Jaroslava Pražáka – rok 1984.

Chovná stanice " z Pomoraví" - Výroční kniha rodokmenů LR 2003 - Barbara Protivánková

HISTORIE
Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě.
Kolem roku 1814 započali dva Angličané - Lord z Malmesbury a plukovník Petr Haroker s cíleným chovem Labradorského retrievera, v té době především pro pracovní-lovecké účely. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl Labradorský Retriever v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová.

CHOV LABRADORŮ U NÁS
Koncem 60-tých let do naší republiky tehdy (ČSSR) zavítal z Anglie jistý pan J. Bradley, jehož vášní byl lov bažantů. Kromě jiných se mu velmi zalíbila i bažantnice při Lesním závodu Litovel, kde tehdy působil jako ředitel pan František Kučera. Úroveň honů v bažantnici byla vysoká a tak si je pan Bradley velmi pochvaloval, jen jedna věc jej udivovala a to, že se nikde při dohledávce a přinášení pernaté zvěře nesetkal s žádným, v Anglii tolik osvědčeným, retrieverem ale většinou jen s ohaři.
Slovo Retriever bylo u nás v té době ještě zcela neznámým pojmem, a tak pan Bradley jako dík za příjemné lovecké zážitky přivezl následující loveckou sezónu darem panu Kučerovi do Litovle 3 páry Labrador retrieverů. Ten je následně věnoval Státním lesům a psi byli přiděleni na lesní závody: Židlochovice, Olomouc a Litovel. Psal se rok 1970 a s chovem tohoto úžasného plemene zde nikdo zkušenosti neměl, a tak vzhledem k nepříznivým podmínkám jimž byli tito pejsci vystaveni došlo v Olomouci a Židlochovicích k jejich úhynu. Jedině v Litovli se prvním Labradorům dostalo náležité péče a v roce 1975 k nim z Anglie přibyl chovný pár dvouletých Labradorů, kteří se měli stát zakladateli jejich chovu u nás.
První štěňátka v Československu se narodila 6. července 1975 v první chovatelské stanici Labradorů pana Kučery "z Pomoraví". Maminkou těchto chlupatých dětí se stala černá fenka Julie of Palgrave (ČLP 7/75) a tatínkem Sandylands Marcus (ČLP 6/75) - pes z mimořádně významného exteriérového anglického chovu. Jednalo se o vrh "A" a z tohoto vrhu se v rodokmenech českých Labradorů nejčastěji objevuje Adina z Pomoraví. Nedlouho po tom však Sandylands Marcus zahynul v autě při dopravní nehodě. Z chovu Field trialových (pracovních) šampionů "Palgrave" byl také dovezen žlutý pes Johny of Palgrave. (ČLP9/77), který byl v přímé příbuzenské plemenitbě spojován se svou sestrou Julie of Palgrave a z vrhu "B" se v linii tuzemských Labradorů nejčastěji objevuje Interchampion, Champion ČSSR černý pes Bred z Pomoraví.
Z dalších importovaných jedinců, kteří významně zasáhli do našeho chovu Labradorů bych ráda jmenovala finského psa Tullin Eri a fenu Tullin Jessy nesoucí finskou pracovní linii Tullin a Susanset. Ze spojení těchto dvou jedinců vzešel žlutý pes Cornel Clo, který působil v chovech "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi" pánů Ing. Kubeše a Ing. Kordy, významnou měrou přispěl ke zkvalitnění srsti a pracovních vloh Labradorů u nás. Jednalo se, jak jsem se již zmínila, o ryze pracovní linii, která se v Anglii i Skandinávii diametrálně liší od exteriérových jedinců, proto se u jeho potomků, ale i prapotomků objevují, vynikající pracovní vlohy, výborná mechanika pohybu, dobré zdraví, mimořádně kvalitní srst, pěkná konstituce těla a silná kostra, ale nepěkný tvar hlavy s málo výrazným stopem a jakoby liščím výrazem. Naproti tomu jeho polobratr Interšampion a Šampion ČSFR Brian Erinor, jehož otcem byl také již zmíněný Tullin Eri, vnesl do chovu díky své matce Šampionce ČSSR Noře Jitřní Lov, v jejímž rodokmenu se jako dědeček objevuje další importovaný pes, tentokrát z Kanady (Shamrock Acres Sazava), zásadní změnu exteriéru. Brian Erinor dnes 14-ti letý černý velmi mohutný pes, na svou dobu s mimořádně kvalitním exteriérem pochází z chovu "Erinor" paní Aleny Čečrdlové. Ze začátku se na výstavách nesetkal s přílišným pochopením rozhodčích, kteří byli až dosud zvyklí posuzovat psi, o nichž se v zahraničí mluví jako o trialových. Brian svým tehdy velmi ojedinělým zjevem přiváděl rozhodčí do rozpaků, neboť do té doby se na výstavách setkávali s vyššími, velmi subtilními psi se špičatými, dlouhými mordami, kteří byli velmi podobní ohařům. Trvalo několik let, než Brian o své kvalitě tuzemské rozhodčí přesvědčil. Tento dosud velmi impozantní pes se může pochlubit u nás zatím nejvyšším počtem potomků, kteří získali titul Šampiona a Interšampiona.
Americký pes Andy XXXVII a rakouský pes s belgicko-anglickou linií (Sunny Loch´s a Rocheby) Quanto Wander von Lärchenbruch byli dalšími z importovaných psů, kteří se výrazně podíleli na zkvalitnění exteriéru v chovu.
Pro svou vynikající přátelskou povahu, lásku k dětem, nezdolnou vůli, tělesné zdraví, vysokou přizpůsobivost a neutuchající ochotu dělat svému pánovi radost, vzrůstá obliba Labradorů u stále širší veřejnosti. To s sebou nese bohužel i fakt, že u některých rádoby chovatelů, z finančních důvodů, kvantita vysoko převládá nad kvalitou.
Přesto se chov Labradorů díky několika nadšencům a zodpovědným chovatelům, kteří bez ohledu na velmi vysoké finanční nároky importují kvalitní jedince z anglických a skandinávských chovů a své fenky kryjí v zahraničí kvalitními a zdravými psy, stále rozvíjí. Zásadním ukazatelem, že jdeme správným směrem ve vývoji plemene, je vynikající hodnocení Labradorů z českých chovů na tuzemských Mezinárodních a Klubových výstavách, které posuzovali zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé Labradorů, a i titulová hodnocení z nejprestižnějších zahraničních výstav, jako byly např. Evropská výstava v Poznani a Světová výstava v Miláně 2000.
Alena Krutská

Labrador retriever – co o něm víme - zdroj:http://www.silvarium.cz/ Oldřich Kučera a Josefa Kučerová

Golden retriever (GR) - zlatý retriever

Z historie chovu Zlatých Retrieverů v Československu - Jiří Hylmar – Chs Araukarity – zdroj: Ročenka RK 1992 - 1997

Toto plemeno je druhým nejrozšířenějším plemenem retrieverů v České republice. Zlatý retriever je plemeno poměrně mladé a o jeho přesném původu se stále diskutuje. V padesátých letech 19. století se o jeho rozvoj zasloužil lord Tweedmouth. Použil pravděpodobně žlutého retrievera s vlnitou srstí a dnes již neexistujícího tweed water španěla, později použil také irské setry a pískově zbarvené bladhaundy. Výsledkem byl pes s vynikajícími povahovými vlastnostmi, vrozenou chutí k přinášení a s výborným čichem.

V České republice se plemeno zlatého retrievera chová od roku 1981. Do Čech přivezl pan Hylmar z Nové Paky první dva jedince z Holandska, fena se jmenovala Siti v.N. Kadiek a pes Eros. Tento holandský pár se stal základem chovu golden retrievera u nás a oba jako typičtí představitelé svého plemene byli povahově i exteriérově vynikající.

Dalším významným importem byli z Maďarska dovezený pes Balatonnagybereki Apó Rip a z Jugoslávie dovezená fena Rowera Heksa. Tito dva jedinci však už nedosahovali kvalit svých předchůdců. Další import pocházel též z Jugoslávie a byl jím interšampion Glenn Wesljarski. Tento pes vzbudil mezi chovateli zlatých retrieverů značný rozruch. Někteří tvrdili, že je to pes zlý, agresivní a přisuzovali mu i jiné špatné vlastnosti. Glenna jsem velmi dobře znal, byl to pes, který mnohokrát změnil majitele, ale v mém majetku nikdy nebyl. U pana Janků ve Vydří u Jindřichova Hradce jsem se s ním mnohokrát sešel a řekl bych, že to byl pes velmi měkký. Nikdy mi nic neudělal, a stejně tak nikomu jinému, kdo přišel Janků navštívit. Glenn byl v exteriéru vynikající a jeho přínos pro chov zlatých retrieverů v České republice můžeme hodnotit pouze pozitivně.

Ze Švýcarska byla dovezena další fena Harmony of Chivas, ale tato velice krásná fena se bohužel v našem chovu neuplatnila. Myslím si, že je to pro český chov velká škoda, určitě by byla pro jeho rozvoj velkým přínosem. Ve stejné době se k nám dostala fena z Kanady, která byla jednou nakryta a měla dvě štěňata (oba psy). Problém byl ale ten, že oběma jejím potomkům chyběly tři zuby.

Na začátku roku 1989 jsme přivezli ze Švýcarska psa jménem Dorion Belaja a fenu Dyce Belaju. Dorion Belaja ( dnes šampion ČR) byl nasvětové výstavě čtvrtý v I. ceně a významně se uplatnil v chovu zlatého retrievera v České republice. Výborná fena Dyce Belaja je zase zakladatelkou linie zlatého retrievera z chovných stanic „Vlčí luka" a „Vlčí step“. Po roce 1989 nastala stejná situace jako u chovu labradorských retrieverů, protože bylo dovezeno více psů i fen z ciziny, ale teprve čas ukáže, jaké kvality tito psi dosahují.

ing. Jan Kubeš

Flat coated retriever (FCR)

Toto plemeno bylo oblíbené hlavně v prvních desetiletích našeho století a dnes prožívá v západní Evropě opět renesanci. V České republice byli flat coated retrievři hodně dlouho téměř neznámí.

Flat coated retriever se používá jako pes lovecký, slepecký, společenský, pes pro tělesně postižené i jako pes hledající drogy. Pro lov a pro ostatní pachové práce má oproti ostatním plemenům retrievera výhodu vysoce výkonného nosu. Na jeho vzniku se podíleli nemalou měrou setři a právě po nich flat coated retrívrovi zbyl vynikající nos, jejich rychlost, tělesný rámec a významnou měrou i elegance v pohybu. Dále mezi předky tohoto plemene patří předchůdci dnešních novofundlandských psů, St. John's labrador a vodní španělé. Je možné, že flat coated retriever má v sobě i krev skotských ovčáků. Po St. John's labradorovi mu zůstala jako všem retrívrům poslušnost, chuť k přinášení a především obrovská oddanost k lidem. Flat coated retriever chce vyhovět a velice snadno se všemu naučí. Obecně platí, že všichni retrievři mají rádi lidi a speciálně děti, ale u flat coated retrievera musíme říci, že děti miluje vášnivě. Jediné negativum u tohoto plemene, se kterým musíme počítat, je pozdější dospívání.

Do České republiky bylo plemeno flat coated retrievera přivezeno poprvé v roce 1990. Prvním zástupcem tohoto plemene u nás byla dvouletá fena Kajta Mimojska, která se do naší republiky dostala přes Rakousko, kde na výstavách dosáhla ohodnocení CACA (tzv. kandidát šampiona Rakouska). Přestože se tato fena narodila v Jugoslávii, je z čistě švýcarských rodičů z chovné stanice Felsbach majitele pana Steinera. Ve Švýcarsku je to velmi významná stanice labradorského, zlatého a flat coated Retrievera. V průběhu roku 1990 prošla tato fena výstavami vždy jako výborná a byla uchovněna. O rok později jsme ji byli u pana Steinera ve Švýcarsku krýt, ale tento vrh se bohužel moc nevyvedl. Z vrhu vzešla jenom jedna fena a dva psi. Fena v jednom roce stáří uhynula na problémy s páteří a rovněž psi byli pro další chov v České republice bezcenní, protože u nás zůstala pouze jedna fena, a to jejich matka.

Již s mnohem větším úspěchem jsem v roce 1992 Kajtu nakryl v Rakousku psem Swallowsflight Black Xenios. Tento vrh se stal základem dalšího chovu u nás a v aktivním chovu je z něho pět fen. Pro tyto feny jsem přivezl ze Švýcarska psa jménem Hortensius von Axenfels a ten se stal otcem všech štěňat, která jsou potomky výše zmiňovaných fen. V roce 1995 se už objevily první velké problémy s krytím u nás v republice, proto jsme z Dánska dovezli psa jménem Melody Makers Hope of Liberty. Tento pes byl v roce 1996 uchovněn a na výstavách získal mnoho nejvyšších ocenění. Je plnochrupý, HD 0/0 (výborné vyhodnocení rentgenu kyčelních kloubů) a má obrovské množství srsti, což pro náš chov potřebujeme. Jací budou jeho potomci, ukáže teprve čas, protože příroda je mocná a genetika nevypočitatelná.

Ing. Jan Kubeš

Deset let Flat Coated Retrieverů v Čechách. (ing. František Korda - výňatek ze Zpravodaje 3/2000)

V minulém čísle našeho Zpravodaje jsme našli pěkné příspěvky k dvacetiletému působení zlatých retrieverů v Čechách od pana Hylmara a zároveň článek k třicátému výročí labradorských retrieverů. Je to k nevíře, jak ten čas letí a jen ztěží registrujeme, že Flat Coated Retrieverům u nás bylo deset let a příští rok k nim přibudou Curlly Coated Retrievři.

Jak to tedy bylo před těmi deseti lety. To jsme s kolegou ing. Kubešem měli doma labradory i goldeny a rodil se nám v hlavě takový nápad, že bychom mohli mít doma kolekci větší a to jsme ještě netušili, že to budou v budoucnu všechna plemena retrieverů. V té době, v roce 1990 jsme se začali zajímat o toto plemeno a dostali nabídku ze sousedního Rakouska, konkrétně od paní Ingrid Grill, která je nyní významnou chovatelkou FCR v Rakousku a tehdy byla také začátečnicí, na koupi dvouleté feny, která se narodila ve Slovinsku u pana Eržena Stefanii a jmenovala se Kajta Mimojska a dostala ČLP 1/91. My jsme jí však neřekli jinak než Kája. Paní Grill měla doma ještě její sestru, která se jmenovala Kara Mimojska a ta zase položila základy chovu FCR v Rakousku. Stručně řečeno můžeme říci, že chov FCR u nás i v Rakousku začal přibližně ve stejnou dobu a na stejném chovatelském základě.

První krytí jsme plni dychtivého očekávání uskutečnili ve Švýcarsku u významného chovatele retrieverů, měl doma labradory, goldeny a flaty, nutno podotknout, že všechna tato plemena ve velice kvalitním zastoupení. Ženichem byl anglický pes. Jaké bylo naše zklamání, když po měsíci jsme zjistili, že Kája je jalová. Vynaložené úsilí a samozřejmě i finanční prostředky přišly vniveč. Pro úplnost, v této době jsme oba ještě byli zaměstnanci státních lesů. Ale nevzdali jsme se. Samozřejmě jsme informovali paní Grill a ta se nám zmínila o veterinárním lékaři, panu profesorovi Arbeitrovi z Vídně, který jako významný veterinární gynekolog umí spolehlivě zjistit příčiny neúspěchu a určit další postup. Samozřejmě, že vyšetření u tohoto specialisty nebylo také zadarmo, ale důvěru v něj nás posílil ten fakt, že platbu chtěl poukázat až fena prokazatelně zabřezne. Pan doktor určil nejlepší den a hodinu krytí a jelo se krýt. To bylo v březnu 1992 a byly všude v Alpách sněhové kalamity. Tak že jsme se rozhodli krýt u Vídně holandským psem Swallowflight Black Xenios. Krytí se povedlo, bylo na první pohled zřejmé, že i Kája je spokojená. Netrpělivě jsme očekávali ten den, kdy se narodí štěňátka. A když tento den přišel, a když začala rodit, nebyl to ten poslední problém. Kája vyžadovala, aby po celý porod někdo u ní byl. Seděl u ní kolega Kubeš s MVDr. Blížkem, Kája držela kolegu Kubeše za ruku a rodila. Když se zvedl a odešel, Kája přestala rodit. Ale vše nakonec dopadlo dobře, narodilo se 13 štěňat, ale z toho pouze pět fen. Těchto pět fen se staly pilířem dalšího chovu v ČR. Jmenovaly se Zina, Zita, Zoe, Zoja a Zuzana z Vlčích luk. Zinu a Zoju jsme si nechali a Zita putovala do Lanškrouna do rodiny ing. Zbyňka Šťastného, chovná stanice Pod Kančím vrchem, Zoe do Klece u Lomnice nad Lužnicí k ing. Zdeňkovi Eisertovi, chovná stanice z Kletecké hráze a poslední - Zuzanu si odvezl pan Jan Kofroň z Vesce u Chocerad.

V roce 1993 se nám podařilo získat již dospělého psa ze švýcarského chovu, ze známé chovné stanice von Axenfels, paní Kubelbeck, která se zabývá též chovem zlatých retrieverů. Byl to Hortensius von Axenfels, po něm Zita a Zina daly i hnědě zbarvená štěňata, ale jen ve dvou vrzích, později již ne. Do chovu zasáhly hnědá fena Líza z Vlčích luk / po Zitě/ pana Karla Jedličky a Naďa pod Kančím vrchem, která je u ing. Kubeše a ing. Kordy. Tyto hnědé feny, ale nikdy již hnědé potomstvo neměly, protože dalším psem, který zasáhl významně do chovu a stále ještě zasahuje je ICh Ch CZ Melody Makers Hope of Liberty (95) z Dánska, který je takzvaně tvrdě černý a do potomstva nepustí jinou barvu než černou. Hopík, jak mu říkáme, se vyznačuje hlavně dlouhou, velice bohatou srstí a velikou chutí aportovat jak na suchu a zvláště pak ve vodě i pod vodou. O rok později jsme dovezli z Francie psa M'Rub A Dub Style of Fundy Bay's of Naiad, který se vyznačuje vysokou elegantní postavou, výbornou mechanikou pohybu, ale nemá typický nevýrazný čelní stop a tak bohatou srst. Ale dal řadu potomků výborných kvalit, z nichž se nejvíce prosadil ICh Ch CZ Ch SK Zimolez z Vlčích luk pana ing. Jiřího Švába a to i v mezinárodni konkurenci. V roce 1999 k nim přibyl pes Black Amandas Jolly, jeho potomci ještě nejsou ve výstavním věku, ale v srsti jsou vesměs po otci. V roce 2000 jsme dovezli z Francie již pětiletou fenu J'Cheer Up For Me of Fundy Bay´s Naiad, která dala doposud jedny štěňata velice dobré kvality.

Nemohu zapomenout se zmínit o dyspalsii kyčelních kloubů u jedinců chovaných v našem klubu a jejichž výsledky jsou z převážné většiny (téměř stoprocent) negativní. Proto je nutné mít stále na paměti a vyvarovat se zejména nepromyšleným importům, krytí tzv. blízkou příbuzenskou plemenitbou (myšleno zvláště bratr x sestra, otec x dcera, syn x matka apod.), abychom dosavadní úspěšné úsilí v tomto směru nepokazili. V sousedním Rakousku, ač jejich chov začal na stejném základě jako u nás mají v tomto směru značné problémy.

V současné době registrujeme v naší sekci 11 chovných psů a 36 chovných fen. V Retriever klubu v roce 2000 byli 4 psi a 5 fen. A je s potěšením, že je o tyto "černé frajery" stále větší zájem, že se prosazují i na loveckých zkouškách různých typů a potom, že od lidí z praxe je na ně slyšet samá chvála.

ing. František Korda - výňatek ze Zpravodaje 3/2000

Graf - 10 let vývoje chovu Flat Coated Retrieverů v CZ. (zpracoval ing. Jiří Šváb)

Curly coated retriever (CCR) - kudrnatý retriever

Curly coated retriever patří mezi vůbec nejstarší rasu Retrieverů.. O historii tohoto plemene se vedou různé dohady. Pravděpodobně vzniklo zkřížením psů St. John's a Water dogs. Ti byli již dlouhou dobu oblíbeni pro svoji vytrvalost při práci a hlavně při aportování. Zřejmě byli do chovu kudrnatého retrievera zařazeni i setři a pointři. Od roku 1854 je curly coated retriever uznáván jako samostatná rasa v Anglii. Tento retriever byl oceněn jako vynikající lovecký pes a dnes si ho cení hlavně v Austrálii a na Novém Zélandě, kde je používán převážně při lovu kachen.

Curly coated retriever byl do České republiky přivezen poprvé v roce 1992. Byli přivezeni dva nepříbuzní jedinci z chovné stanice Dancurls pana Poulsena z Dánska. Oba dva jsou u nás velmi úspěšní, pes se stal v roce 1996 interšampionem, šampionem České republiky, šampionem Slovenské republiky a čekatelem šampiona Rakouska a Slovinska. Fena je též CAC (šampion České republiky) a CACIB (kandidát interšampiona). První krytí této feny jsme provedli ve Francii u psa jménem Darelin Zephyr, ale vrh byl značně nevyrovnaný. V roce 1995 jsme nakryli fenu jménem Cleopatra Dancurls naším psem, který se jmenoval Bandit Dancurls. Co se týká kvality štěňat, vrh se jevil jako vyrovnanější, ale o kvalitě v dospělosti je předčasné v současné době hovořit.

V roce 1996 jsme přivezli ještě jednu fenu curly coated retrievera z Dánska, ke které se hodí pes z naší chovné stanice. Přestože je toto plemeno u nás teprve krátce (od roku 1992) a je stále poměrně neznámé, věřím, že vejde ve známost a bude stejně populární jako předchozí plemena.

Ing. Jan Kubeš

Chesapeake bay retriever (CHBR)

0 vzniku tohoto plemene existují různé teorie. Předkové chesapeake bay retrievera byli vyšlechtěni ze dvou psů podobajícím se novofundlanďanům. Pes, který se jmenoval Sailor, byl tmavočervený a černá fena se jmenovala Canton. Tito dva psi byli zachráněni spolu s posádkou lodi, která ztroskotala v roce 1807 u pobřeží Marylandu. Na pevnině je používali domorodci k lovu a byli nadšeni jejich chutí a náruživostí k lovecké práci, hlavně k nadhánění a aportování. Tito první dva psi nebyli pravděpodobně spářeni mezi sebou, ale byli pářeni s flat coated retrívrem a curly coated retrívrem. V jejich krvi je asi také přimíšen irský vodní španěl a někteří setři.

V roce 1885 byl stanoven první standard chesapeake bay Retrievera. Díky vynikající mastné srsti je toto plemeno skvělé při práci ve vodě. V České republice je zatím jedna fena a jeden pes, kteří jsou v majetku manželů Čečrdlových.

Fena, která je v současné době již starší, se výbomě umístila na Světové výstavě ve Vídni, kde vyhrála ještě třídu mladých. V roce 1997 jsme přivezli fenu tohoto plemene z amerického chovu z New Yersey.

Ing. Jan Kubeš

Graf - vývoj chovu CHBR v České republice. (zpracoval ing. Jiří Šváb)

Nova scotia duck tolling retriever (NSDTR)

Z hlediska historického pamatuje toto plemeno již hodně. Musíme zavítat až do 17. století do Nového Skotska (nedílné součásti Kanady), kdy byl záměr našich předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spisu Nicholase Denyse, kolonizátora Nového Skotska a Nového Brunswicku, najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen obdržel játrově zbarveného rovnosrstého retrívra v roce 1860, který byl křížen s krátkosrstým retrívrem, podobným Labradorovi - toto byl pravděpodobně menší St. Johnův Vodní pes (nyní již neexistující, ale byl v pozadí vzniku Labradorů, Chesapeaků a Newfoulandů). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také Irskými setry pro krásnou rudou (až mahagonovou) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrívry a Chesapeaky, rovněž také kolie nebo šeltie - což projevuje jejich více vyvinutý hlídací pud oproti ostatním z druhu retrívrů. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán Canadským Kennel klubem v roce 1945 a pokřtěn Nova Scotia Duck Tolling Retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickerson pokračovali v chovu Tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov Tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. Od roku 1996 a 1997 také nově i u nás v České republice máme zástupce tohoto plemene.

Původní poslání a povahové vlohy tollerů:

Jméno Nova Scotia Duck Tolling Retriever ( zkr. NSDTR) znamená v překladu "Skotský, kachny lákající retrívr". Způsob práce tohoto plemene je velmi zajímavý. Je vybrán velký rybník s vybíhajícími rameny tak, že jedno rameno může být vždy vybráno dle povětrnostních podmínek tak, aby ptáci neucítili pach lidí nebo psů. Psi pobíhají mezi mezerami tak, že ptáci zachytí záblesky psa a tím přitahují kachny a jiné vodní ptactvo pryč z centrálního rybníka do jednoho z ramen či kanálů. Na konci kanálů jsou ptáci chytáni do sítí. Tímto způsobem bylo pochytáno velké množství vodního ptactva bez nutnosti použití zbraní. Jde o plemeno se silnýni loveckými instinkty, velmi pohyblivé. Na břehu rybníků pobíhající Toller přitahuje kachny odrazy a blýskáním jejich bílých skvrn - znaků. Během několika přinášek jsou kachny v dostřelu a Toller je vysílán k jejich přinášení. Lovci dlouho sledovali toto chování u lišek a následovně proto vyšlechtili malého, lišce podobného psa, aby mohli využít jeho "Tolling" - lákající schopnosti při lovu. Tento "tolling" by měl být chápán spíše jako dodatečná vyjímečná vlastnost tohoto plemene, ne jako vlastnost jediná. Tolleři jsou perfektně uzpůsobeni k lovu v tradičním smyslu slova, tak jako ostatní druhy retrívrů. Tito psi jsou popisováni jako excelentní lovci. I když bylo toto plemeno vyšlechtěno k lovu vodních ptáků, jsou také využíváni k lovu mimo vodu. Jsou stejně spokojení, když je pach na zemi nebo ve vzduchu. Dobře cvičení psi loví na blízko a neštěkají.

Povaha a charakter Tollerů

Jak již bylo uvedeno, tolleři jsou také dobrými hlídači, ale upozorňuji, že nejde o žádné obranářské plemeno nebo plemeno vhodné ke střežení. Jako všichni retrívři jsou to excelentní mazlíčci, oddáni rodině a dětem se snadnou ovladatelností a cvičitelností. Jsou vhodní pro aktivní rodiny, které mohou tollerům zajistit dostatek aktivity a pozornosti, kterou vyžadují. Povahově jsou temperamentní, vytrvalí, neúnavní, mají obdivuhodnou fixaci na své majitele a celou rodinu. Hodí se pro všechny kategorie zájemců. Běžně skládají zkoušky různých typů - lovecké, zkoušky ze sportovní kynologie, záchranářské a různé kondiční zkoušky, velmi úspěšně se také prezentují v agility, v zahraničí oblíbeném "flyball". Zejména ve Švédsku jsou tolleři používáni rovněž k vyhledávání drog a s velkým úspěchem jako terapeutičtí psi.

Z výše uvedeného vyplývá, že toller má široké využití a mimo to je i vynikajícím kamarádem a společníkem. V každém případě platí, že Toller každého uchvátí svým láskyplným pohledem a upřímnou povahou.

Jana Kudrnáčová

NOVA SCOTIA DUCK TOLLING RETRIEVER - výňatek ze zpravodaje 3/02

O tomto nejmenším z druhů retrívrů bylo již psáno v č.2/2001 tohoto zpravodaje. Dovolte mi nyní představit toto plemeno na základě informací získaných z knihy D.W.Coldwella – The“love“of tollers, The Jeffery-Doldwell „LittleRiver“ Dynasty, kterou mi autor věnoval pro podporu zdárného vývoje tollerů v České republice. Chov tollerů u dynastie „Coldwellových“ započal již před rokem1942 Coldwellem Douglasem Waynem. Jelikož mi bylo dovoleno autorem výše uvedené publikace dovoleno čerpat informace z jeho knihy pro potřeby rozvoje tohoto plemene u nás budu ráda i v některém z dalších čísel zpravodaje informovat o jeho odborných informacích.

Nyní v souhrnu základní charakteristika.

Tento nejmenší druh retrívra pochází z poloostrova Nové Skotsko na jihu Kanady. Nova scotia duck tolling retrívr – přinašeč kachen – byl FCI uznán jako samostatné plemeno až doku1981. Je doloženo, že toto plemeno vzniklo v roce 1860 spojením feny coated retrívra a psa typu labradorského retrívra. Jejich potomstvo bylo kříženo hnědým anglickým kokršpanělem. Krásného zbarvení tollerů se docílilo jednorázovým přispěním křížení irského setra. Majitelé tollerů jistě potvrdí, že tolleři projevují i hlídací pud, někdy mohou být k cizím lidem podezřívaví, což způsobilo přikřížení ovčáckého plemene a to šeltie, jejichž původ je zřejmě stejný jako u skotského ovčáka.

Často jsou slyšet dotazy, zda má toto plemeno mezi předky lišku. Odpověď je jednoznačně že ne. Tolleři byli pouze šlechtěni pro podobu s liškou a to pro již výše uvedený styl jejich práce u vody (lákání kachen).

Šlechtění tollerů bylo vedeno výhradně pro pracovní účely. Cílem bylo vytvořit plemeno temperamentní, hravé, s rychlou ovladatelností a vynikající vlohou pro přinášení. Jeho práce spočívala v tom, že pobíhali (skotačili) na břehu sem a tam a tak kachny zvědavě připlouvaly blíže ke břehu, poté byl pes odvolán stranou a lovec přišel ke břehu a po vzlétnutí kachen měl možnost jejich střílení. Potom toller spolehlivě a rychle přináší kachny na břeh a to i z vody mnohdy velmi studené. Toller je rychlý přinašeč s cílem co nejrychleji přinést na břeh co nejvíce kusů kachen. (Pozn. : Proto možná se zdají tolleři některým našim výcvikářům nepříliš důslední na „odevzdávání“ aportu, někdy možná i zbrklí. Zřejmě jejich původní vlohy nejsou důslednou vycvičitelností upevňovány nebo snad změněny na důsledné, ale pomalejší,odevzdávání).

V každém případě je toller po dobu jeho cíleného šlechtění plemenem velmi živým,hravým, ale velmi dobře ovladatelným, který zároveň plní funkci vychovaného a poslušného rodinného psa. Je to absolutně neagresivní a nekomplikovaný doprovodný pes.

I když je toller jedním z druhů retrívrů, povahou se tak trochu liší a to již z důvodu jeho vzniku křížením uvedených plemen. V mládí jsou velmi chtiví komunikace, nesmí se nudit. Mohou se někdy jevit jako nepozorní či zbrklí. Mentální vyspělost je zaznamenávána až cca ve 2 letech.Je to plemeno však schopno velmi rychle se učit a proto mnohdy platí,že začít s výcvikem déle je lépe než dříve. Toller je velmi soutěživý typ se snahou zavděčit se svému pánu. Toho musí umět majitel využít. Nikdy u tollera nepoznáte nezájem či nechuť o práci. U tohoto popisu D.Coldwell zdůrazňuje,že toller je plemeno, které není mnohdy třeba ani zvlášť důsledně vychovávat,ale že má skvělou schopnost přizpůsobovat se. Má-li jako pána osobu temperamentní a sportovního založení je to pro něho odměnou,ale je-li jeho majitel osoba staršího věku či např. člověk nějakým způsobem handicopovaný , tak i k takovému poslání se skvěle přizpůsobí jako věrný klidný společník.

Kanadští chovatelé tollerů udržují kontakt s Evropou a to zejména z důvodu sledovanosti zdraví. (m.j. OFA certifikáty).Osobně každoročně dostáváme podklady k vyplnění ohledně zdraví tollerů našich jedinců, pokud máme i další informace,tak i další populace tollerů v ČR. Bezpodmínečně je požadovaná sledovanost rentgenových nálezů kyčelních kloubů a PRA. RTG DKK stačí 1x a to nejlépe v rozmezí 1-2 let, PRA musí být opakována každoročně a dokonce i v případě, že je nález pozitivní nebo kdy již jedinec není využíván v chovu. Problémy s „lokty“ nejsou u tollerů za období jejich chovu zaznamenány.

V příštím čísle zpravodaje bude článek věnován konkrétní charakteristice některého znaku tollerů.

Jana Kudrnáčová

[úvodní strana] [KCHLS] [CCR] [FCR] [GR] [CHBR] [LR] [NSDTR] [CMKU] [CMKJ] [CMMJ] [webmaster]