Naše
středisko výcviku vodicích psů při Sjednocené organizaci nevidomých a
slabozrakých v Praze 5 – Jinonicích bylo otevřeno v roce 1997 a
od té doby z něj odešlo do činné služby k nevidomým více než
140 vodících psů. Nejvíce z nich bylo labradorských retrívrů.
Labrador je ve světě vodicí pes číslo jedna. Protože jsme se i my, chtěli
dostat na velmi slušnou úroveň ve výcviku a výchově vodicích psů,
vyrazili jsme na výzvědy do světa. Stali jsme se plným členem
Mezinárodní federace škol pro výcvik vodicích psů pro nevidomé a
to znamenalo splnit určité podmínky této federace. Jednou z nich je
vlastní chovná základna psů, co možná nejvhodnějších povah a bezvadného
zdravotního stavu. Federace má sídlo ve Velké Británii a my jsme byli
pozváni ne celosvětový kongres zástupců všech škol. To bylo v roce
1995, kdy středisko ještě nestálo a psi byli cvičeni v domovech
instruktorů. Na tomto kongresu jsme zjistili, jak by měl profesionální výcvik
vypadat v zařízení, o kterém se nám zatím jen zdálo a jaké psy
vlastně nejlépe cvičit. Tam jsem poprvé slyšeli o jakýchsi křížencích,
ale nevěděli jsme pořádně o čem je řeč. Zástupci ostatních zůčastněných
zemí, jako je Velká Británie, Norsko, Švédsko, USA, Austrálie, Nový Zéland,
Francie, Jihoafrická republika, Japonsko a další, neustále hovořili o křížencích
z vlastních chovů a když zjistili, že zástupci malé země ve středu
Evropy nemají ani tušení o čem se mluví, bylo nám vše vysvětleno.
Odvezli nás do nádherné školy ve Wokinghamu a tam jsem ten zázrak spatřili
na vlastní oči. Jednalo se o křížence labradorského a zlatého retrívra.
Na první pohled docela obyčejný labrador, černý nebo žlutý. A pak už
jen zbývalo nám vysvětlit proč. Proč křížení těchto dvou plemen.
Labrador je velmi pracovitý pes, ale chybí mu jemnost. Tuto jemnost
nahrazuje golden, který ale bývá tvrdohlavý. Zkřížení těchto dvou
plemen a jejich povahových vlastností dalo světu velmi jemného, pracovitého
psa. Naprosto ideálního pro výcvik psů – průvodců nevidomých. A je všeobecně
známo, že kříženci čehokoliv jsou zdravější,protože se nepotká v jejich
krevních liniích nic, co by si vzájemně ubližovalo.
Takže ve světě mají takhle báječné psy,
ale co my? Jak se k nim dostat ? Kolega cvičitel měl vhodnou fenu
labradorku, ale jak sehnat krycího psa. Vždyť takového nám žádný
chovatel nepůjčí. A tak jsem to vzali oficiálně přes vedení Retriever
klubu a požádali jsme o povolení křížit tato dvě plemena jen a jen pro
naše účely, cíleně, pro pomoc našim nevidomým spoluobčanům. Nesetkali
jsme se s pochopením, ale zato byla kolegyně, která dopis napsala, za
tuto „kacířskou“ myšlenku okamžitě vyloučena z klubu. Co
se dá dělat. Když to nešlo oficiálně, muselo to jít jinak, protože my,
jsme byli těmito psy nadšeni čím dál víc. Sehnali jsme proto goldena,
psa, který již byl cvičen jako vodicí pes a tak se zrodilo prvních sedm kříženců
u nás.
Štěňata
z našeho střediska odcházejí na deset měsíců do předvýchovy do
rodin a tak jsme museli čekat téměř rok, než se dalo zjistit, že jsou
opravdu báječní, jak jsme dosud slýchali ze světa. A potom jsme pokračovali
jak to jen šlo. Nyní máme svoje čtyři vybrané feny (dvě labradorky a dvě
feny zlatého retrívera), které jsou umístěny v rodinách a jednou za
rok nám dají štěňata kříženců. Abychom se postupem času ve svých štěňatech
vyznali, dáváme jim jména, stejně jako chovatelé, podle abecedy. Poslední
štěňata, narozená 5. února, budou mít jména začínající písmenem CH.
Tolik povahově báječných psů už jsme si
vychovali. Jenže kde je profesionalita, kterou jsme tolik obdivovali v Británii?
Přece musí existovat i u nás lidé, kteří pochopí, co děláme, proč to
děláme! Proto jsem požádala výbor KCHLS o pomoc při řešení našeho
problému s krycím psem tak, aby chovatelům, kteří budou ochotni s námi
spolupracovat, nehrozilo nebezpečí např. vyloučení z klubu, či zákazu
chovu.
Odpovědˇ od pana inženýra Kordy na sebe nenechala dlouho čekat a tak jsme se i my dočkali. Mám velkou radost a chtěla bych ještě jednou upřímně poděkovat za pochopení. Určitě nepřeháním, když poděkuji za ty, z nevidomých lidí, kteří dostanou křížence jako průvodce životem.
Ředitelka střediska: Bedřiška Humhalová
