A B C D E F H I J K L M N O P R S T U V Z

1. Albinismus - vrozený nedostatek kožního barviva melaninu, vyskytující se dědičně

2. Balistika - nauka o pohybu střely

3. Barva - myslivecký název pro krev zvěře

4. Barvář - skupina plemen loveckých psů pro práci na barvě. Barváře známe hanoverské a bavorské (drobnější typ)

5. Bažant obecný - Phasianus colchicus, nejznámější druh pernaté zvěře u nás, tok bažantů probíhá v březnu a slepice mívá ve snůšce 10-15 vajec, kuřata se líhnou po 24 dnech.

6. Bažantnice - účelové zařízení a upravený část honitby, mající vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů. Podle zákona o myslivosti se rozlišuje bažantnice samostaná a uznaná.

8. Bonitace - zařazování pozemků do určitých bonitních tříd podle druhů rostlin nebo živočichů

9. Brakýři - skupina plemen loveckých psů, vyšlechtěná k hlasitému vyhánění zvěře z houštin na lovce.

10. Broky - drobné střely kulovitého tvaru, jejichž souhrn tvoří hromadnou střelu brokového náboje. Jsou určeny k odsřelu drobné srstnaté a pernaté zvěře a ke sportovní střelbě.

11. Broukání - slabý a krátký hlasový projev jelena v říji

12. Broušení - jedna z fází hlasového projevu tetřeva v toku (další fáze jsou klepání, trylek a výlusk).

13. Buchtování - vyrývání a obracení drnů a větších kusů půdy prasaty divokými při hledání potravy.

14..Bulteriér - hladkostrstý norník, často používaný jako honič, osvědčuje se při práci s černou zvěří.

15. Burácení - hluboký a mohutný hlas jelena v říji, který varuje a zastrašuje soka.

16. CAC - titul čekatel šampióna ČR, zadávaný loveckým psům při celostátních výstavách

17. CACIB - nejvyšší ocenění, dosažitelné na mezinárodních výstavách pořádaných FCI, za exteriér psa, označují se jím čekatelé mezinárodního šampionátu krásy

18. CACIT - nejvyšší ocenění , dosažitelné na vybraných mezinárodních zkouškách z výkonu, označuje čekatele mezinárodního šampionátu krásy

19. CIB - titul Mezinárodní šampión krásy, zadávaný po získání 3 titulů CACIB na mezinárodních výstavách psů v různých státech

20. Čabraka - bělavé plochy po obou stranách srsti muflona

21. Čekaná - jeden z nejčastějších způsobů individuálního lovu zvěře

22. Černá zvěř - označení pro prasata divoká

23. Český fousek - hrubosrstý ontinentální ohař, naše národní plemeno, uznané jako standard roku 1963, vyšlechtěn v I.polovině XX. století.

24. Český teriér - hrubosrstý norník, národní plemeno, uznané jako standard roku 1963

25. Čiplenka - mladá samice jelenovitých, která dosud nebyla oplodněna.

26. Čiřikání - hlas koroptví.

27. Daněk skvrnitý - jeden ze zástupců jelenovitých u nás, v současnosti žiDe téměř po celé Evropě, říje probíhá v říjnu na obvyklých (často dlouholetých) říjištích, v říji se daňci ozývají rocháním, daněla je plná asi 33 týdnů, a pohlavně dospívá v 16-17 měsících. Daněk pravidelně každoročně shazuje a nasazuje paroží. Nejstarší daňci shazují v dubnu a vytloukají v srpnu.

28. Dna - výsledek poruchy látkové výměny, projevuje se hlavně ve voliérových chovech bažantů a kachen, nemocná zvěř kulhá, neboť se jí v kloubech usazují krystalky kyseliny močové.

29. Doba lovu - vyhláškou stanovené období, v němž je možné určitý druh zvěře lovit. Vzácnější druhy jsou hájeny celoročně (nebo zvláštními předpisy - o ochraně přírody a krajiny). Doby lovu stanovuje Ministerstvo zemědělství.

30. Dohledávka - hledání postřelené zvěře drobné během honu nebo po jeho skončení za účasti psa.

31. Dosled - hledání postřelené zvěře spárkaté.

32. Dvoják - Kulovnice se dvěma, vedle sebe umístěnými, hlavněmi s drážkovaným vývrtem.

33. Dvojka - brokovnice s dvěma hlavněmi, umístěnými vedle sebe.

34. Exteriér - zevnějšek, soubor morfologických znaků těla zvířete.

35. FCI - mezinárodní kynologická federace se sídlem v městě Thuin (Belgie).

36. Fretka - středně velká, domestikovaná, forma tchoře, pocházející z Afriky a Španělska.

37. Fialka - aromaitcká kožní žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky.

38. Fíky - dvijité pachové žlázy v zátylí kamzíků (obě pohlaví).

39. Háky - horní i dolní špičáky bachyně.

40. Hamerleska - dlouhá lovecká palná zbraň se sklopnou hlavní a lůžkovým závěrem, u níž jsou kladívka umístěna uvnitř závěru.

41. Halali - v současnosti označuje hlahol (slavnostní fanfára), troubený na lovecké rohy k uctění zvěře.

42. Holá zvěř - označní pro samice a mláďata jelenovitých, nemajících parožíí.

43. Holubi - z řádu měkkozobých, u nás h. hřivnáč (největší z našich holubů) a h. doupňák (celoročně hájený).

44. Hon - druh společného lovu zvěře za účasti více lovců (min. tří), zpravidla i honců. Nezbytná je přítomnost lovecky upotřebitelných psů.

45. Honcování - období páření zajíců a králíků divokých.

46. Honitba - souvislé honební pozemky, mající zpravidla výměru minimálně 500 hektarů, které okresní úřad uznal za honitbu ve smyslu zákona o myslivosti.

47. Hranostaj - lasicovitá drobná šelma s různou dobou březosti od 10 týdnů (normální délka při páření v II - III) až 8 měsíců (ztv. latentní březost při letním páření v VII - IX).

48. Hubertka - lovecká trofej, zkostnatělá chrupavka v srdci rohaté a parohaté zvěře.

49. Husy - velcí ptáci, ocas má 16 - 18 rýdovacích per, jsou tažní. Známe u nás h. velkou, h. polní, h. malou, h. běločelou. Myslivecky se k husám řadí i bernešky - u nás bez mysliveckého významu.

50. Chrutí - období páření divokých prasat.

51. Irský setr - dlouhosrstý anglický ohař.

52. Jelen evropský - zástupce čeledi jelenovitých, říje probíhá v září a vrcholí koncem tohoto měsíce, jeleni se v době říje ozývají troubením, řvaním, mrmláním, aj. Po 32 týdnech klade laň zpravidla jednoho koloucha. Jelen shazuje paroží od konce února (nejstarší jeleni) do května a vytlouká nové paroží od července do počátku září (nejdříve opět staří jeleni).

53. Jelenec viržinský - zvěř, pocházející ze severoamerického kontinentu, u nás žije typický jelenec viržinský především na Dobříšsku. V severní Evropě (Finsko) žije poddruh Odocoileus virginianus borealis, který je mohutnější. Říje jelenců probíhá v říjnu a listopadu, shazuje paroží v prosinci a lesnu a vytlouká v červenci a srpnu.

54. Jeřábek lesní - vzácný, celoročně hájený, zástuce řádu hrabavých, hnízdící v IV - V a mající 8 - 10 mláďat. Je u nás téměř vyhuben.

55. Jestřáb lesní - zástupce řádu dravců, oko mladých ptáků je žluté, starých oranžové. Hnízdí v lesích v IV - VI, mívá 3-4 mláďata.

56. Jezevčíci - norníci protáhlého těla, používají se také k dosledu spárkaté jako barváři.

57. Jezevec lesní - žije v Evropě a v mírné části Asie až do Japonska, je velmi čistotný a v čistotě udržuje i okolí své nory. Je všežravcem, v červenci až srpnu probíhá páření , březost trvá 7 - 8 měsíců.

58. Kachny plovavé - na hladině plují s hrudí ponořenou hluboko do vody a ocas nesou poměrně vysoko. Prudce létají a vzlétají přímo z hladiny. Patří sem kachna divoká, lžičák pestrý, kopřivka obecná, ostralka štíhlá, hvízdák eurasijský, čírka obecná a čírka modrá.

59. Kachny potáplivé - za potravou se hluboko potápějí, ocas položený na hladinu nebo těsně nad ní, z hladiny vzlétají těžce, neboť mají kratší křídla. Patří sem poláci, zrzohlávka rudozobá, hohol severní, turpani, morčáci.

60. Kaliště - bahnité místo, ketré navštěvuje především černá a jelení zvěř.

61. Kamínkování - o zajících, ketří v zimě zanechávají nazelenalou moč na sněhu, ketrá se pokládá za znamení nemoci.

62. Kamzík horský - rohatá zvěř, říje probíhá v listopadu a prosinci, žije v tlupách kamzic, kamzíčat a mladých kamzíků. Starší samci (nad 3 roky) žijí osamoceně.

63. Káně - dravec z čeledi krahujcovitých, hnízdí v III - V, mívá 2-5 mláďat, vyskytuje se v mnoha barevných variacích, u nás žije káně lesní a pravidelným zimním hostem je káně rousná.

64. Kelce - horní špičáky jelení, zřídka srnčí, zvěře.

65. Koroptev polní - tok probíhá v III-IV, 12-16 olivových vajec, z nichž se za 23-25 dní líhnou kuřata. V posledních letech stavy velmi prudce poklesly.

66. Kozlice - v širším slova smyslu dlouhá palná zbraň se dvěma hlavněmi, umístěnými nad sebou .

67. Krahujcovití - početná podčeleď dravých ptáků, patří sem luňáci, orli, káně, jestřábi, krahujci, včelojedi, supi, orlosupi, motáci, orlíci.

68. Králík divoký - byl u nás v minulosti značně rozšířen , přestože není naší původní zvěří, je menší než zajíc, má krátké slechy bez černého zakončení, mláďata se rodí po 28-32 dnech nevidomá a holá.

69. Krátkokřídlí - početná čeleď, u nás zahrnující jeřáby, chřástaly a dropy.

70. Krkavcovití - čeleď s největšími druhy pěvců, patří sem krkavec, vrána, havran, kavka, straka, sojka, ořešník, kavče.

71. Kulovnice - lovecká dlouhá palná zbraň s drážkovým vývrtem, používaná především k lovu zvěře spárkaté.

72. Kuny - drobné šelmy z čeledi lasicovitých, známe kunu esní a kunu skalní (s typickou bílou náprsenkou, polštářek tlapky není pokryt srstí).

73. Kynologie - nauka o psech

74. Labrador retriever - přinašeč, nejužívanější z retrieverů

75. Lámání - zvuk, vznikající při pohybu spárkaté zvěře, způsobený lámáním suchých větví

76. Lancasterka - vžité označení pro dlouhé palné zbraně s vnějšími kohouty a středovým zápalem nábojnice.

77. Leč - prostorově omezená část honitby, v níž probíhá jedna část honu.

78. Lestný lov - lov za pomoci lsti, tedy vábením, lákáním, vnaděním, použití lákadel aj.

79. Liška obecná - zástupce čeledi psovitých, páření se nazává kaňkování a probíhá v lednu a únoru, po 52-53 dnech mívá 3-8 liščat, nebezpečné je přenášení vztekliny (díky ozdravné vakcinaci však toto onemocnění ubývá).

80. Lízák - myslivecké označení pro jazyk.

81. Mámení - stopní znamení jelena, při kterém zadní běh došlapuje do přední stopy, takže se zdá stopa větší.

82. Melanismus - černé zbarvení živočichů, způsobené nadměrnou tvorbou melaninu.

83. Metání - vrh mláďat šelem a prasat.

84. Mor prasat - virové onemocnění převážně domácích prasat, přenosné na divoká prasata.

85. Motolice - ploší cizopasní červi, mají složitý vývojový cyklus s 1-3 mezihostiteli, především plži (plvatka bahenní) a mravenci.

86. Muflon - divoká ovce, původem z jižní Evropy, severní Afriky a ostrovů Středozemního moře, říje probíhá v listopadu, bez výrazných hlasových projevů. Samcům vyrůstají mohutné rohy - toulce, muflonky mají pouze kratší, tenké a zploštělé rohy. Muflonka klade po 22 týdnech zpravidla 1 muflonče.

87. Mývalovec kuní - někdy zvaný též psík mývalovitý, z čeledi psovitých šelem, původem z Asie.

88. Myxomaóza - infekční virové onemocnění divokých a domácách králíků, zavlečené do Evropy z Ameriky. Příznakem je zčervenání očních víček, spojivek a hnisavé otoky. Nakažená zvířata hynou.

89. Náboj - celek určený k nabíjení do palné zbraně a k vymetení střely z hlavně.

90. Nadháňka - způsob lovu, při němž honiči hlasitě štvou zvěř , směrem na střelce, stojícím na stanovišti, z něhož psy vypustili.

91. Naháňka - druh společného honu, při němž se zvěř nahání na střelce, stojícího na určeném stanovišti.

92. Náhonec - síť, používaná k odchytu koroptví, až 300 metrů dlouhá, staví se proti tmavému pozadí, aby jej koroptve snadno nespatřili.

93. Nátlačka - hon, při němž několik honců po ochozu natlačuje zvěř na 1-2 střelce

94. Německý ohař - kontinentální ohař, známe n.o. krátkostrsté, drsnosrsté a dlouhostrsté

95. Obora - souvislé honební pozemky, mohoucí mí menší výměru než 500 hektarů, trvale a dokonale oplocené, s vhodnými podmínkami pro chov zvěře , uznává ji okresní úřad jako honitbu.

96. Oboroh - zařízení pro úschovu suché píce, sestávající ze čtyř kůlů nad čtvercovou podlahou a jehlanovité střechy, posuvné po kůlech.

97. Ondatra pižmová - hlodavec ze Severní Ameriky, vysazený u nás v roce 1905 a 1906 na břehu Starohuťského rybníka v okolí Dobříše. Ondatry se velmi rychle přizpůsobily novému životnímu prostředí a rozšířily se téměř po celé Evropě.

98. Orli - naši největší dravci, rozdělují se do několika rodů , jsou velmi vzácní, rozlišujeme o.skalního, mořského, volavého, stepního královského , jestřábího, křiklavého, královského aj., dále orlovce říčního a orlíka krátkoprstého.

99. Osiny - hrubé štětiny u divokých prasat.

100. Paroh - kostní útvar, vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých, pouze u sobů rostou i samicím. Při hormonálních poruchách může vyrůst i samicím. Podle stupně vývoje paroží se rozlišuje špičák, vidlák, šesterák (3 výsady na každé lodyze, pokud má 3 výsady pouze na jedné lodyze nyzýváme jej nepravidelným šesterákem), osmerák (4 výsady na každé lodyze) atd.

101. Paruka - zhoubný parožní útvar, nejčastěji u srnce, který není ani vytloukán ani shazován a jeho příčinou je hormonální poruch apo poranění varlat, která brání vyzrání paroží.

102. Píchák - zobák sluky lesní.

103. Podražec - zařízení k odchytu bažantů, ale i jiné pernaté. Tvoří ho dřevěný rám potažený sítí, jednou stranou opřený o zem, na druhé straně vyzdvižený podpěrou asi do výše 60 cm. Je umístěn nad zásypem, naproti ve vzdálenosti asi 5 metrů je bouda pro chytače.

104. Poslední hryz (zob) - poslední pocta vzácnější ulovené zvěři, úlomek, vkládaný do svíráku nebo klovce zvěře.

105. Potápky - vodní ptáci, potápějící se hluboko do vody za potravou, rozlišujeme p. malou, černokrkou, rudokrkou, roháče, žlutorohou. Patří do čeledoi potápkovitých.

106. Pučnice - úseky nástavců čelní kosti u jelenovitých, základ růstů parohů. Jsou ukryty trvale pod kůží a jejich růst je zahájen a ukončen v různých měsících života dle druhu zvěře.

107. Ráže broková - udává se číslem, znamenajícím počet koulí stejného průměru odlitých z jedné libry olova (0,453 kg), ketré suvně procházejí vývrtem hlavně. U kule se jedná o průměr vývrtu v polích v milimetrech.

108. Ráže - varlata strstnaté a psů.

109. Rouno -dleší srst na hrudi a krku muflona.

110. Rukávník - druh lovecké sítě, sloužící k odchytu drobné zvěře pernaté.

111. Růže - silně perlený či rozbrázděný věneček na spodním okraji lodyhy parohu, těsně nad pučnicí.

112. Ryj - nos a tlama divokých prasat.

113. Rys ostrovid - Lynx lynx, největší evropská kočkovitá šelma, lovecký revír činí 10-25 čtverečních kilometrů, páří se v II-III, samice mívá 2-3 mláďata, která pohlavně dospívají ve 2-3 letech.

114. Říje - období sexuální aktivity savců.

115. Sika - druh asijského jelena, žije u nás ve dvou poddruzích j.s.japonský a j.s.Dybowského (v oborách).

116. Skolení - hlasový projev lišky obecné při kaňkování (páření).

117. Slukovití - patřící do řádu bahňáků, hnízdo si zakládají vesměs na zemi, výborně létají a kladou čtyři vajíčka, známe sluku lesní a slučku malou.

118.Sokolovití - čeleď se 13 rody, zastoupená u nás druhy, vyznačuje se velkou hlavou a zejkem v horní části zobáku. U nás raroh velký a jižní, sokol stěhovavý, poštolka obecná, jižní a rudonohá, ostříž jižní a lesní.

119. Sovy - řád masožravých, dravých, většinou nočních ptáků. Vzhledem k tomu, že oči směřují dopředu, mají malý zprný úhel a musí otáčet hlavou až o 180 stupńů. Tento řás zahrnuje například rody sova, výr, puštík, kalous, výreček, sýček a sýc.

120. Srnec obecný - nejmenší evropský druh jelenovitých, říje probíha v VII-VIII, srna mívá 1-3 srnčata, srnec vytlouká paroží v IV-VI a shazuje v X-XI. Při říji má srnec u sebe pouze jednu srnu a poté, co říje usrny pomine, vyhledává další řijnou srnu.

121. Střapec - prodloužená srst na předkožce samců spárkaté zvěře.

122. Střečkovitost - onemocnění spárkaté zvěře vyvolané nosohltanovými nebo podkožními střečky, což je středně velký hmyz, kladoucí vajíčka na srst zvěře ((podkožní) nebo do nozder zvěře.

123. Stříž - ustřelené části peří nebo strsti nalezené na nástřelu. Krom toho najdeme někdy též tříšť - což jsou části kostí na nástřelu.

124. Svalovčitost - trichinelóza, nemoc, vyvolaná svalovcem stočeným. Hostiteli jsou především šelmy a prasata, ale i lidé. U zvířat probíhá téměř bez příznaků, u lidí je při silém napadení i smrtelná. Obrana - vyšetření na svalovčitost u střelených prasat, dokonalá tepelná úprava masa.

125. Tasemnice - vnitřní cizopasníci nejrůznějších druhů živočichů včetně člověka.

126. Tatrč - myslivecký název pro ocas tetřeva, tetřívka, dropa a krocana.

127. Tetřev hlušec - z řádu hrabavých, u nás je stále vzácnější, a proto na několika lokalitách probíhají pokusy o reintrodukci tohoto druhu do naší přírody. Je celoročně hájen , tok probíha od března do května. Dalším druhem tohoto řádu je tetřívek obecný, vyskytující se v příhraničních horských lesích a rašeliništích.

128. Tchoři - drobné lasicovité šelmy, tchoř stepní se vyskytuje hlavně v bezlesích oblastech , tcoř tmavý se jím vyhýbá a žije v lesích , podél vodních toků a i v blízkosti lidských sídel.

129. Tok - sexuální chování zvěře pernaté.

130. Trofej - část úlovku, kterou si lovec ponechá jako upomínku na lov. Jedná se o paroží, zbraně divokých prasat, tatrče, tatrčky, slučí vous, stětka, kůže aj.

131. Újeď - návnada na zvěř, ukládaná do míst, kam se má zvěř přivábit a navyknout (při lovu medvěda hlavně).

132.Úlomek - Větévka stromu, kterou předává lovci jeho doprovod. Loví -li sám, musí si sám opatřit úlomek. Nejprve se ulomí delší větev, z níž část se dá zvěři do svíráku (klovce), druhá se vloží na vstřel a další se nosí (namočená v barvě) až do večera, kdy byla zvěř ulovena, na klobouku lovce.

133. Vydra říční - šelma z čeledi lasicovitých, až 15 kg vážící, Po kaňkování v II-III mívá po 60 denní březosti 2-5 mláďat. Její hlavní potravou jsou ryby, raci , drobní savci a hmyz. Žije v blízkosti vod.

134. Výlož - zvěř, uložená do jedné či několika řad po jedné leči.

135. Výřad - místo, obvykle pokryté chvojím, na němž se uloží veškerá zvěř na honu ulovená podle stanovených pravidel. Každý desátý kus se o polovinu délky těla povytáhne.

136. Výsada - výrůstek z lodyhy parohu, delší než 2 cm, měřeno od povrchu lodyhy.Menší výrůstek než 2 cm se nazývá puk. Na jelením paroží mají výsady názvy: očník, nadočník, vlčník (většinou chybí), opěrák , koruna.

137.Vzteklina - virové onemocnění zvířat, převážně psovitých šelem, přenosné i na člověka. Nákaza má ohniskovitý charakter. Po pravidelně prováděné vakcinaci (ozdravování) podíl vztekliny výrazně poklesl.

138. Zajíci - samostatný řád savců, dříve řazen mezi hlodavce, od nichž se liší dalším párem řezáků, vyrůstajícím za prvními. Chybí jim klíční kost, což usnadňuje pohyb. Zajíc polní byl naší nejrozšířenější zvěří, v současnosti jeho stavy kriticky poklesly vlivem mnoha faktorů. Zaječky jsou plné 42-44 dnů a mívají 2-3 zajíčata, která ihned po narození mají srst a vidí. Zaječí zvěř pohlavně dospívá v 6 měsíci života. V severní části Evropy a Asie žije zajíc bělák.

139. Zálomek - větévka stromu, nápadně umístěná , která na něco upozorňuje nebo něco sděluje.

140. Záštita - přirozený nebo umělý kryt, bránící zvěři ve spatření lovce (mlazina, větve, maskovací plátna), používaná pri lovu na zásedu (způsob osamělého lovu, při němž lovec ve vhodném krytu zasedne u újedi , u nor, kaliště, na ochozu apod. 

Zpět